Přeskočit na obsah
Galerie Karla Fleischmanna vystavuje ve stálé expozici díla zapomenutých nebo pozapomenutých česko-židovských výtvarníků obou zemských jazyků působících převážně v 1. polovině 20. stol. Klade si za cíl vrátit jejich jména do české kultury, jejíž nedílnou součástí byla až do začátku 2. světové války. 

Přehled vystavených
autorů

Nágl František Mořic (1889, Kostelní Myslová – 1944, Osvětim)

Pocházel z rodiny sedláka a mlynáře. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, poté na Akademii u Hanuše Schwaigera a nakonec ve Vídni. Po 1. svět. válce se musel ujmout rodinného hospodářství. Vedle práce na statku se věnoval výtvarné činnosti. Maloval především akvarelem. První výstavu uspořádal r. 1919 v Brně. Obesílal výstavy Sdružení výtvarníků moravských, ve 30. letech vystavoval se Spolkem Mánes, samostatně pak na regionálních výstavách v Telči, Znojmě, Jihlavě, Brně aj. Jeho nejvýznamnější prezentací byla retrospektiva v Mor. Ostravě r. 1937. Za okupace byl na náměstí v Telči zatčen gestapem při malování, které už bylo v té době Židům zakázáno. Po deportaci do Terezína si na půdě jednoho z domů vytvořil improvizovaný ateliér. Namaloval řadu akvarelů a kvašů s motivy z ubikací, dvorků a ulic; překvapivě svěžím způsobem zachycoval výjevy z běžného života v ghettu. S celou rodinou byl zavražděn v Osvětimi. Přes 250 jeho zazděných terezínských prací bylo náhodou objeveno až v r. 1950. 

 

Nemes Endre / Andrej (1909, Pécsvárad – 1985, Stockholm)

Malíř silně ovlivněný surrealismem a metafyzickou malbou. Studoval všeobecnou a speciální školu u W. Nowaka na AVU v Praze, kde se spřátelil s dalšími židovskými výtvarníky, především Jakubem Bauernfreundem a Bernardem Rederem. Působil rovněž jako karikaturista, novinář a umělecký kritik. R. 1938 emigroval před nacismem přes Finsko a Norsko do Švédska, kde se trvale usadil. Stal se výraznou postavou stockholmské umělecké scény a ovlivnil celou generaci švédských malířů. V poválečném období s oblibou používal emailové barvy.   

 

Oppenheimer Viktor (1877, Rousínov – po 26. 9. 1942, Osvětim)   

 

Medailér a sochař klasického, přitom však „poetického až lyrického“ výtvarného výrazu, architekt, kritik, významný sběratel orientálního umění. Studia absolvoval na uměleckoprůmyslových školách ve Vídni (prof. Kenner), v Düsseldorfu (Rudolf Bosselt) a v Mnichově (Fritz von Miller a Maximilian Dasio). Působil v Mnichově a především v Brně, mj. jako profesor na Židovském gymnáziu a na Škole uměleckých řemesel. Byl členem spolků Mährischer Kunstverein a “Scholle”. Často přednášel a výstavoval. Věnoval se především reliéfní tvorbě, zejména portrétního rázu, ale také funerální plastice. Pracoval i se smaltem a stříbrem. R. 1942 byl deportován do Terezína, pak do varšavského ghetta a nakonec do Osvětimi, kde byl zavražděn. Většina jeho prací byla nacisty zničena, kvůli německým textům jim nebyla věnována pozornost ani po válce. Zachovala se však jeho sbírka orientálního umění, která čítá přes 1500 kusů a nachází se v Moravské galerii.

 

Orlik Emil  (1870, Praha – 1932, Berlín) 

Malíř a především grafik evropského významu. Studoval mj. na soukromé škole H. Knirra v Mnichově a na mnichovské Akademii. Působil nejprve v Praze, od r. 1905 v Berlíně, kde se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. K jeho žákům patřil mj. George Grosz. Byl členem Vídeňské i Berlínské Secese. Brilantně ovládal  prakticky všechny grafické techniky. Cestoval po celém světě, např.. do Číny, Egypta, Severní Ameriky a řady evropských zemí. Během pobytu v Japonsku se naučil technice tisku klasických japonských dřevořezů. Umělecky vycházel ze secese, jeho výtvarný projev však byl převážně modernistický. Kromě grafiky se zabýval malbou, ilustrací a plakátovou tvorbou. Vytvořil i řadu kostýmních a scénických návrhů. 

 

Perger-Kassel (Gombrich) Helene Franziska (1876, Vídeň – 1960, Hampstead, Londýn)

Vídeňská rodačka, teta významného rakousko-britského historika umění sira Ernsta Gombricha. Členka Sdružení rakouských výtvarných umělkyň (Vereinigung bildender Künstlerinnen Österreichs), studovala u Adalberta Franze Seligmanna. Před nacisty se jí podařilo uprchnout do Anglie. Další údaje neznámé.  

 

Pichlerová Sidonie  (1859, Praha – 1938, Vídeň)

Pocházela z pražské židovské rodiny. Byla členkou Spolku německých malířek (Verein deutscher Malerinnen) pobývala a tvořila v Praze, ve Vídni a pravděpodobně i v Brně, kde vystavovala se sdružením Mährischer Kunstverein. Zemřela ve vídeňské Rothschildově nemocnici, snad na následky sebevražedného pokusu spáchaného v souvislosti s anšlusem Rakouska.  

 

Pirkhoff-Přikryl Viktor Wolfgang (1875, Praha – 1962, Brno)

Studoval na pražské Akademii, později na Akademii Julian v Paříži a také ve Vídni. Jeho hlavním působištěm se stala Vídeň s intermezzem v polovině 30. let, kdy získal profesuru ve Švýcarsku, snad na curyšské Kunstakademii. Namaloval mj. skupinový portrét profesorů Vídeňské lékařské fakulty a vytvořil portrétní kresby některých členů Habsburského rodu vč. Otto von Habsburka v dětském věku či arcivévody Bedřicha. Portrétoval rovněž posledního egyptského krále Farúka I. Po anšlusu uprchl z Rakouska, kde jako Žid již nesměl vykonávat uměleckou činnost, do Československa. Válku přežil v úkrytu, řada členů jeho rodiny byla zavražděna. Zemřel v Brně r. 1962, zapomenutý a bez prostředků. 

 

Popper Rudolf  (1873, Vídeň – 1967, Duchcov) 

Ve Vídni se vyučil litografem, tamtéž navštěvoval večerní kurzy kreslení a nakonec absolvoval Akademii u Christiana Griepenkerla. Poté působil v Mnichově, Sarajevu, Mostaru či v Paříži, kde rovněž studoval na malířské akademii a údajně se seznámil s Františkem Kupkou. Před 1. svět. válkou pracoval ve fotoateliéru v Lyonu jako kolorista a malíř portrétů podle fotografií. Během války byl internován na Korsice. Od roku 1926 žil v ústecké čtvrti Střekov. Byl členem spolku Metznerbund, se kterým vystavoval. Kromě volné tvorby a soukromé výuky tvořil plakáty a letáky pro sociální demokraty a komunisty. Většinu jeho olejů zničili nacisté. Válku přežil jako tzv. míšenec prvního stupně podle nacistických zákonů.  

 

Pollak Max (1886, Praha – 1970, Sausalito, USA)

Grafik a malíř. Vyrůstal ve vídni, kam se jeho rodina přestěhovala z Prahy. V 16 letech vstoupil na vídeňskou Akademii, kde studoval pod vedením Williama Ungera a Ferdinanda Schmutzera. R. 1910 získal Římskou cenu a podnikl studijní cestu do Itálie. V dalších letech následovaly cesty do Francie a Holandska. Za 1. svět. války byl jmenován oficiálním malířem rakouské armády. R. 1927 emigroval s manželkou do USA, kde působil jako velmi úspěšný autor grafik z prostředí velkých amerických měst, ale i z cest do Palestiny, Mexika, Guatemaly aj. Ve 40. letech získal ceny Chicagské a opakovaně i Kalifornské společnosti rytců.  

 

Praag van Philip st. (1887, Amsterdam – 1942, Osvětim)

Designér, tvůrce užité i volné grafiky. Žil a působil především v Deventeru. Od mládí pracoval v továrně na keramiku. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii v Amsterdamu. Navrhoval design keramických výrobků, politické tiskoviny, reklamní materiály, knižní obálky a vazby. Vytvářel také exlibris a kreslil portréty. Byl zavražděn v Osvětimi s manželkou, dcerou a synem. 

 

Pulzer Adolf (Áron) (1813, Polná – 1891, neznámé místo)

Jeden z prvních židovských žáků pražské Akademie, na které studoval v letech 1830-36. Po ukončení studia cestoval po Čechách ve snaze najít si zákazníky, později se usadil v Praze a etabloval se jako portrétista. Maloval olejem i akvarelem, pravděpodobně také portrétní miniatury. Kromě toho vytvářel předlohy pro litografické podobizny rabínů a dalších významných osobností. Některé z nich technikou litografie sám provedl. Je známo jen několik jeho kreseb ze studií a kolem deseti olejů a litografií. Nejzdařilejší z těchto prací je olejový portrét Bernarda Bolzana, který se nachází ve sbírkách Národního muzea. 

 

Reach Max (1872, Praha – po r. 1943, Osvětim)

V Mnichově působící pražský rodák. Zahynul v Osvětimi po r. 1943. Další životní osudy nezjištěny.  

 

Reach Zikmund  (1859, Praha – 1935, Praha)

Syn obuvníka. Knihkupec, sběratel a vydavatel fotografií staré Prahy. Negativy převážně odkupoval, ale sám rovněž fotografoval. Fotografie pražských památek, postaviček a výjevů publikoval v časopisech a vydával je ve formě pohlednic. Jeho antikvariát ve Skořepce byl častým místem setkání pražských staromilů. Ve své výloze Reach mj. uspořádal jednu z pouhých dvou výstav naivního malíře Roberta Guttmanna.

 

Reder Bernard (1897, Černovice, Bukovina – 1963, New York)

Sochař a grafik. V letech 1919-22 studoval na pražské Akademii u profesorů A. Brömseho, O. Španiela a J. Štursy. Ve 30. letech působil v Praze. Přátelil se s malíři Endre Nemesem a Jakubem Bauernfreundem. Jeho velká výstava r. 1935 uspořádaná spolkem Mánes na popud Emila Filly měla senzační úspěch a přinesla mu uznání i finanční nezávislost. Později se na pozváni Aristide Maillola, v jehož ateliéru několik měsíců pracoval, přestěhoval do Paříže. Před nacisty emigroval do USA, kam se mu podařilo doplout po dramatickém útěku přes Španělsko a Kubu. V zámoří se stal velmi uznávaným umělcem. Jeho grafika je naprosto odlišná od sochařské tvorby, avšak neméně kvalitní a originální.

 

Róna Jaroslav (1957, Praha)

Sochař, malíř a dramatik. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Stanislava Libenského. Spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví. Je autorem řady plastik ve veřejném prostoru včetně pomníku Franze Kafky.v Praze.

 

Saudek Rudolf (1880, Kolín – 1965, Praha)

Sochař a grafik. Po studijních pobytech v Paříži a Londýně navštěvoval mezi lety 1903 a 1906 Královskou akademii grafiky a knihkupectví v Lipsku. Ve studiích pokračoval ještě v Praze a ve Florencii, poté se roku 1910 usadil v Lipsku jako umělec na volné noze. Vytvořil mj. řadu portrétů významných osobností, především ve formě bust a masek. Za války byl deportován do Terezína, kde až do osvobození pracoval v uměleckých dílnách. V poválečném období zastával profesuru na Akademii výtvarných umění v Praze.  

 

Schalek Malva (1882, Praha – 1944, Osvětim)

Pocházela z dobře situované a kulturně zaměřené rodiny. Působila převážně ve Vídni. Umění studovala na Ženské akademii v Mnichově u profesorů Heymanna a Thora. Díky svému mimořádnému talentu si rychle získala uznání jako portrétistka, zejména osobností z kruhů vídeňské elity. Po anšlusu Rakouska uprchla do Čech. Většina prací, které zanechala ve svém ateliéru, byla zničena. V r. 1942 byla deportována do Terezína, kde pracovala v uměleckých dílnách a zároveň prostřednictvím syrových kreseb zachycovala běžný život v ghettu. Byla zavražděna v Osvětimi. 

    

Singer Emil (1881, Kyjov – po 12.5.1942, Belzec nebo Izbica)

Narodil se v rodině sedláře a čalouníka. Studoval na vídeňské soukromé umělecké škole Streblow a na Höhere Graphische Lehr- und Versuchsanstalt u A. W. Ungera, kde spolupracoval mj. s Gustavem Böhmem a Luigim Kasimirem. Dosáhl výjimečného mistrovství jako autor leptů s motivy především z vídeňských ulic. Jeho práce si získaly velkou oblibu nejen v Evropě, ale i v USA, kde měl řadu obdivovatelů. Ani silná podpora a finanční záruky zámořských příznivců mu však nedokázaly zajistit udělení amerických víz, aby mohl se ženou uniknout před nacisty. Oba proto byli deportováni na Východ a zavražděni.

 

Singer Julius (1880, Bielsko-Biała – 1967, Londýn)

Narodil se v Těšínském Slezsku, ale vyrůstal ve Vídni. Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu a začal učit kreslení na vídeňském gymnáziu. Poté byl jmenován profesorem pražské reálky. Byl členem spolku Mährischer Kunstverein, Rakouského svazu umělců a Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, se kterými hojně vystavoval. Maloval zejména akvarelem a vytvořil množství exlibris. Od 20 let postupně přestal s uměleckou činností a věnoval se obchodu s uměním. R. 1939 emigroval do Anglie, kde si otevřel prodejní galerii s díly starých mistrů.

 

Sors Ivan (1895, Rača u Bratislavy – 1950, New York)

Pův. jménem Izidor Stern. Podle Endre Nemese nejlepší pražský karikaturista meziválečného období. Vydal několik publikací a alb s karikaturami filmových hvězd a politických osobností. Před nacismem uprchl do USA, kde se snažil navázat na své pražské úspěchy a zpodobnil velké množství veřejných činitelů, amerických i sionistických politiků apod.    

 

Spiegel Emil (1882 – po r. 1943, Osvětim)

Malíř, člen Kunstringu v Ostravě, profesor kreslení na „Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu“ v Brně. Pravděpodobně zahynul v Osvětimi po r. 1943.

 

Spielmann Oskar (1901, Brno – 1974, Toulon)

Studoval nejprve krátce ve Vídni, pak na pražské Akademii u Franze Thieleho a Karla Krattnera. Získal Římskou cenu. Působil v Brně, kde vystavoval se Sdružením “Scholle”. V r. 1931 cestoval do Paříže, poté na doporučení Františka Kupky a Henri Matisse odplul do Alžíru, kde se usadil. Ve 30. letech často cestoval a vystavoval. R. 1936 uspořádal svou retrospektivní výstavu v alžírské Galerii du Minaret, která se poté přesunula do Brna, Prahy a Bratislavy. Roku 1945 obdržel alžírskou uměleckou Grand Prix. Po vyhlášení alžírské nezávislosti musel zemi opustit a zbytek života strávil ve Francii.  

 

Spitz-Pollak Marie (1887, České království – 1962, Dánsko)

Portrétistka. Studovala na Akademii v Praze, cestovala mj. po Španělsku, Itálii, Francii, Belgii a Irsku. Zemřela v Dánsku. Další životní osudy neznámé.

 

Steiner-Prag Hugo (1880, Praha – 1945, New York) 

Grafik, ilustrátor, inovátor v oblasti užité grafiky a knižního designu. Studoval na Akademiích v Praze a Mnichově, mj. u Franze von Stucka. Později přijal místo profesora na lipské Akademii, pracoval též jako ředitel vydavatelství v Berlíně. Proslavil se ilustracemi k Meyrinkovu románu Golem. Po nástupu nacismu byl vypuzen z Německa. Usadil se v Praze, kde založil uměleckou školu Officina Pragensis, na které studovali např. Libor Fára, Petr Kien či Helena Zmatlíková. R. 1938 odešel do Švédska, poté do USA, kde získal profesuru na univerzitě v New Yorku.

 

Stekler Julius (1886, Boskovice – 1942, v ŠOA)

Akademický malíř, který působil v Brně. Oběť Holocaustu, zahynul po 21. 11. 1942 na nezjištěném místě. Další údaje neznámé.

 

Taussig Franz (1906, Praha-Karlín – ???)  

Ilustrátor a grafik. Tvůrce snových fantaskních scenérií a mimořádně originálních pohádkových výjevů. Narodil se 19.10.1906 v tehdy ještě samostatném Karlíně u Prahy. V letech 1924-26 studoval na vídeňském Höhere Graphische Lehr- und Versuchsanstalt u Alfreda Cossmanna. Výjimečným stylem ilustroval dětské knihy vydávané ve Vídni i v Německu. Ve 30. letech navrhl několik obálek vídeňských magazínů Moderne Welt a Sport im Bild. Jsou známé jeho grafické práce z cest na Mallorcu (1927) a do Tangeru (1929). Byl rovněž autorem exlibris vytvořených technikou mědirytu. Některé indicie naznačují, že přežil II. svět. válku. Další údaje nezjištěny.

 

Ungar Otto (1901, Husovice – 1945, Blankenhain u Výmaru)   

Syn skladníka Bernarda Ungara. Šest let studoval na pražské Akademii, mj. u prof. Thieleho. Poté působil jako profesor kreslení a deskriptivní geometrie na židovském reálném gymnáziu v Brně. Uspořádal dvě souborné výstavy, v Brně a v Ostravě. Vyjadřoval se především kvašem a pastelem. R. 1942 byl deportován do Terezína, kde pracoval v kreslírně Technické kanceláře. Přitom však – stejně jako Fritta, Haas, Bloch a další – tajně kreslil a maloval otřesné poměry v ghettu. Po odhalení byl brutálně vyslýchán v terezínské Malé pevnosti a pak odeslán s transportem do Osvětimi. Zemřel na následky věznění krátce po skončení války.  

 

Valdštýn-Karlínský Jiří (1894, Karlín – 1971, Praha)

Narodil se v tehdy samostatném, dnes pražském Karlíně, odtud pseudonym Karlínský. Malířství studoval na pražské Akademii u Ferdinanda Engelmüllera, ve studiích pokračoval ve Francii a v Itálii. Věnoval se především designu písma a reklamě, ale i volné tvorbě. V prosinci 1941 byl deportován do terezínského ghetta, kde strávil celou válku prací v dílnách na produkci dekorativních předmětů pro SS. Namaloval rovněž portréty členů terezínské rady starších. Po osvobození se vrátil do Prahy, kde pokračoval v umělecké činnosti.  

 

Wahle Bedřich / Friedrich (1863, Praha – 1927, Mnichov)

Pocházel z pražské kupecké rodiny. Do matriky byl zapsán jako Bedřich. Malbu studoval na Královské akademii výtvarných umění v Mnichově u Gabriela von Hackla, Ludwiga von Löfftze a Wilhelma von Dieze. Etabloval se jako autor předloh pro kreslené vtipy v předních mnichovských humoristických časopisech, především Fliegenden Blätter. Byl přítelem Lovise Corintha a dalších předních výtvarníků své doby.

 

Wehli Matyáš (1824, Praha – 1889, Praha)

Narodil se v pražském ghettu jako syn významného představitele pražské židovské obce Ernsta Wehliho. V letech 1844–1853 studoval na pražské Akademii a podnikal studijní cesty, např. do Bavorska, Saska a Rakouska. Ve studiích pokračoval v Karlsruhe. Maloval pod vlivem Maxe Haushofera. Velkou část jeho díla představují motivy ze Starého židovského hřbitova. 

 

Wels Rudolf  (1882, Osek u Rokycan – 1944, Osvětim)

Architekt a designér. Absolvoval vídeňskou Akademii, kde studoval pod vedením Friedricha Ohmanna. Získal Hansenovu, Schmidtovu a Římskou cenu. Poté navštěvoval soukromé kurzy u Adolfa Loose. Po r. 1918 začal navrhovat zpočátku menší stavby v severozápadních Čechách, během 20. a 30. let pak realizoval řadu převážně lázeňských budov v Karlových Varech. Projektoval rovněž přestavbu sklárny Moser, se kterou spolupracoval i jako návrhář váz a nápojových souprav. S manželkou a synem byl zavražděn v rámci likvidace tzv. rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau. 

 

Wiesner Adolf (1871, Praha – 1942, Terezín)

Manžel malířky Heleny Wiesnerové. Studoval na pražské Akademii u Maxmiliána Pirnera, v Drážďanech u Leona Pohleho a na Akademii v Mnichově pod vedením Otto Seitze. Studia zakončil v Praze u Vojtěcha Hynaise. Byl českým vlastencem a aktivním sokolem. Podílel se na založení SVU Mánes a účastnil se prvních výstav spolku v Topičově salonu. V letech 1900–1910 pobýval převážně v Paříži, kde se přátelil s řadou českých výtvarníků vč. Alfonse Muchy, a pravidelně vystavoval v Salonu francouzských umělců. Po návratu do Prahy se stal jedním z předních pražských portrétistů, oblíbeným především v kruzích pražské židovské elity. Zemřel následkem otřesných podmínek v terezínském ghettu.   

 

Wiesnerová Helena (1878, Suchdol u Prahy – 1975, Walles)

Manželka malíře Adolfa Wiesnera, dcera mecenáše českých umělců generace Národního divadla Alexandra Brandejse. Studovala mj. u Antonína Slavíčka. Specialistka na květinová zátiší. Často vystavovala spolu s manželem. Válku strávila v Terezíně, kde jí práce v dílnách na restaurování zabavených uměleckých děl a výrobu uměleckých předmětů pomohla přežít až do osvobození. Poté odešla za synem Reném do Velké Británie. Svá květinová zátiší malovala až do velmi vysokého věku.      


Wiesner René (1904, Praha – 1974, Walles?)

Syn malířského páru Adolfa a Heleny Wiesnerových. Stavební inženýr specializovaný na sklobetonové konstrukce. Spolupracoval mj. na projektu ČS pavilonu pro Světovou výstavu v Paříži r. 1937 nebo Masarykova sanatoria ve Vyšných Hágoch. Před začátkem války se mu podařilo emigrovat do Velké Británie, kde se usadil.

Zorn Salomon (1877, Brno  – po 26. 11. 1941, Minsk)

Člen moravskoslezského malířského spolku „Scholle“. Zdá se, že jeho nejčastějšími náměty byly městské ulice, malebná zákoutí a krajiny v impresionistickém duchu, ale maloval rovněž portréty. V r. 1941 byl deportován do Minsku, kde zahynul. Další údaje neznámé.  

galerievcelnice.cz

Naše adresa

GALERIE VČELNICE. |  Nádražní 388
378 42 Nová Včelnice

Napište nebo zavolejte

 e-mail: michal.steindler@seznam.cz
Telefon:
606 537 276