Přeskočit na obsah
Galerie Karla Fleischmanna vystavuje ve stálé expozici díla zapomenutých nebo pozapomenutých česko-židovských výtvarníků obou zemských jazyků působících převážně v 1. polovině 20. stol. Klade si za cíl vrátit jejich jména do české kultury, jejíž nedílnou součástí byla až do začátku 2. světové války. 

Přehled vystavených
autorů

 

Geisler Petr (1949, Praha – 2009, Praha)

Syn právníka a herečky. Japanolog, zahraniční dopisovatel listu Jomiuri šimbun, kaligraf. Tvořil v duchu excentrického štětcového stylu i-pchin. Vedl kaligrafické kurzy na Univerzitě Karlově a na výtvarné akademii v Jokohamě. V jeho díle se prolíná estetické cítění Východu i Západu. V r. 1992 vystavoval v Náprstkově muzeu, r. 2000 mu uspořádala výstavu pražská Národní galerie.

 

Gellner František (1881, Mladá Boleslav – 1914, Halič)  

Dekadentní básník a jeden ze zakladatelů české politické karikatury. Studoval na báňské škole v Příbrami, poté malbu v Mnichově, Paříži a na Akademii v Drážďanech, kde byl jeho spolužákem malíř Artur Fischer. Inspiračními zdroji jeho výtvarného stylu byly mnichovské a pařížské humoristické časopisy, především Simplicissimus nebo L’Assiette au beurre, kam i přispíval. Od roku 1911 pracoval jako kreslíř v brněnských Lidových novinách. Své karikatury uveřejňoval každý týden na poslední stránce literární přílohy Večery. R. 1914 zmizel na haličské frontě 1. sv. války.

 

Guthová Hella (1908, Kostelní Bříza – 1992, Paříž)

Studovala na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v ateliéru W. Müllera-Hofmanna a na Akademii v Praze u Willy Nowaka. Před válkou pracovala jako kreslířka pro řadu pražských periodik. Vystavovala se spolkem Prager Seccesion. Před nacisty emigrovala do Anglie. Přes surrealistickou fázi svého uměleckého vývoje dospěla až k čisté abstrakci. Od roku 1951 žila v Paříži. R. 1958 získala stříbrnou medaili “Prix Suisse de Peinture Abstraite”. Její matka a mladší sestra stejně jako většina příbuzných a přátel zahynula v nacistických koncentračních táborech.

 

Guttmann Robert (1880, Sušice – 1942, Lodž) 

Naivní malíř a nadšený sionista, který pěšky procestoval velkou část Evropy při svých výpravách na sionistické kongresy. V zásadě samouk, ačkoliv navštěvoval i soukromou malířskou školu krajináře Aloise Kirniga. Přes pokusy s impresionisticky laděnou krajinomalbou dospěl až k velmi osobitému “naivně expresionistickému“ výrazu. V meziválečném období patřil pro svůj bohémský vzhled i způsob života k nejpopulárnějším pražským postavičkám. Po okupaci nevycházel ze svého miniaturního bytu, kde intenzivně maloval. Většina jeho dochovaných obrazů pochází právě z tohoto období. V r. 1941 byl deportován prvním transportem vypraveným do nacisty zřízeného ghetta v Lodži, kde zemřel hlady.   

 

Haas Lev / Leo (1901, Opava – 1983, Vých. Berlín)

Studoval na umělecké akademii v Karlsruhe, od roku 1921 v Berlíně u Emila Orlika. Poté žil ve Vídni a Opavě. Kromě malování se živil grafickým designem a novinovými karikaturami. Mj. ilustroval velmi moderním, expresivním způsobem příručku pro výuku lyžování. Po okupaci byl deportován nejprve do tábora v Nisku a později do Terezína. V obou táborech intenzivně kreslil a maloval. Po obvinění z tzv. propagandy hrůzy byl spolu s Ottou Ungarem, Petrem Kienem a Bedřichem Frittou deportován do Osvětimi. Válku přežil díky kreslířské práci pro Dr. Mengeleho a zařazení do padělatelské dílny v Sachsenhausenu, kde se (mj. s Jiřím Jílovským) musel podílet na výrobě britských liber pro nacistické tajné operace. Po osvobození vstoupil do KSČ a stal se prominentním autorem politické propagandy.

 

Heller Oskar (1870, Studénka – 1938, Olomouc)

Pocházel ze zámožné rodiny obchodníka s plodinami. Studoval na Akademii v Berlíně, od přelomu 19. a 20. stol. se stal významnou osobností olomouckého výtvarného života. Po roce 1922 vystavoval v rámci olomoucké sekce výtvarného spolku Metznerbund, byl i častým členem výstavních porot. Úspěch v místní společnosti mu zajistil jeho převážně konzervativní, tradicionalisticky laděný styl. Některé práce zejména ze staršího období se však této konvenci vymykají. 

 

Heitler Otto (1884, Hořelice – po r. 1941, Lodž)

Malíř a taneční impresário. Studoval u prof. Krattnera v Praze, byl rovněž vynikajícím restaurátorem. Za okupace byl deportován do ghetta v Lodži, kde zahynul. Další údaje neznámé.

 

Herschel Otto (1871, Teplice – 1958, Richmond, USA)

Studoval na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u prof. Matsche a mnichovské Akademii výtvarných umění u C. Marra. Působil převážně ve Vídni, ale také v Děčíně a Teplicích. Byl členem vídeňského Künstlerhausu, vystavoval mj. v mnichovském Glaspalastu, Muzeu města Vídně, ve vídeňském Židovském muzeu či v pražské Galerii moderního umění. Roku 1908 se zúčastnil jubilejní výstavy Krasoumné jednoty. Často pobýval a maloval v Holandsku, kam také uprchl před nacisty. Po vypuknutí války se mu podařilo emigrovat dále do USA, kde se pod jménem John Otto Herschel ještě dokázal etablovat jako úspěšný portrétista.

 

Horb Max (1882, Mladá Boleslav – 1907, Praha) 

Studoval v Praze, nejprve práva, poté Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Rudolfa Béma a Franze Thieleho. V r. 1907 se stal spolu s Bedřichem Feiglem, Bohumilem Kubištou, Emilem Fillou, Willi Nowakem a dalšími zakládajícím členem skupiny Osma, prvního avantgardního sdružení malířů v Čechách. Zpočátku byl ovlivněn secesí, symbolismem a impresionismem, později dospěl k expresionismu. Svůj mimořádný talent nestačil plně rozvinout, zemřel v pouhých 25 letech.  

 

Hošková-Weissová Helga (nar. 1929, Praha) 

Intenzivně malovat a kreslit začala jako dítě během věznění v Terezíně. Přežila několik koncentračních táborů včetně Osvětimi. Po válce studovala pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, nejprve pod vedením Emila Filly, po jeho smrti studia dokončila v ateliéru Aloise Fišárka. Svá díla, která jsou silně ovlivněná zkušeností Holocaustu, vystavovala v celé Evropě i v USA. 

 

Jacobsen David (1821, Kodaň – 1871, Florencie)

Dánsko-židovský malíř. Po studiu na Akademii v Kodani odešel do Paříže, kde sdílel ateliér s mladým Camillem Pissarrem, a mj. zde namaloval portrét Pissarrova otce. Jeho na dánské poměry příliš průkopnický styl ovlivněný hlavně Corotem konzervativní dánské autority neuznávaly. R. 1871 spáchal ve Florencii sebevraždu.

 

Jakesch Alexander (1862, Praha – 1934, Praha)

Studoval na pražské Akademii, mj. u profesora Františka Sequense, dále na Královské akademii v Mnichově. V roce 1892 získal Římskou cenu. Maloval v duchu klasického akademismu, zejména pohledy na česká města, portréty, historické výjevy, sentimentální žánrové obrazy, ale i nástěnné malby v karlovarských Císařských lázních. Vynikal také v technice leptu včetně nezvykle rozměrných formátů a působil i jako sochař. V roce 1903 se stal profesorem na pražské Uměleckoprůmyslové škole.

 

Jakesch Heinrich (1867, Praha – 1909, Praha) 

Studoval u svého bratra Alexandra, poté byl žákem Gabriela von Hakla a Otto Seitze na mnichovské Akademii. V Mnichově pak nějakou dobu působil. Po studijní cestě do Itálie se usadil v Praze. Maloval a vystavoval především menší olejomalby a pastely. Od roku 1897 se věnoval převážně hlubotiskovým technikám. Vytvořil řadu staropražských pohledů. 

 

Janco Marcel (1895, Bukurešť – 1984, Ejn Hod, Izrael)

Rumunsko-židovský malíř evropského významu. Od r. 1915 studoval na Polytechnickém institutu v Curychu, kde o rok později založil s přítelem Tristanem Tzarou v kabaretu Voltaire dadaistické hnutí. Maloval pod vlivem kubismu a futurismu. Jeho oblíbenými motivy byly výjevy z tančíren. Po I. svět. válce se připojil k dadaistické skupině v Paříži. Poté se vrátil do Rumunska, odkud v roce 1941 uprchl do Palestiny. Zde spoluzaložil skupinu Nové horizonty a uměleckou kolonii Ejn Hod nedaleko Haify.

 

Jílovský Jiří /Georg (1884, Královské Vinohrady – 1958, Praha)

Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u E. K. Lišky, Jakuba Schikanedera, Jana Preislera a Felixe Jeneweina. Ve studiích pokračoval na Akademii u Franze Thieleho. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách a Hagenbundu. Kromě malování se věnoval užité grafice, scénografii a tvorbě exlibris. Za války si v koncentračním táboře zachránil život prací v tzv. padělatelském komandu, kde vedle Lva Haase a mnoha dalších umělců i profesionálních padělatelů tiskl falešné britské libry. Oba jeho synové byli zavražděni v Osvětimi, manželka Marie zemřela na následky věznění krátce po válce.

 

Justitz Alfréd (1879, Nová Cerekev – 1934, Bratislava)

Syn venkovského lékaře. Patří k nejvýraznějším osobnostem české výtvarné avantgardy. Studoval architekturu na ČVUT u Jana Kotěry, na pražské Akademii u Maxe Pirnera a Franze Thieleho, poté v Karlsruhe pod vedením Ludwiga Schmidt-Reutteho a v Berlíně u Wilhelma Trübnera. Na jeho malířský projev měli zásadní vliv především Cézanne a Derain, s jejichž uměním se setkal při studijním pobytu v Paříži. Byl členem SVU Mánes, vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. V kontextu českého moderního malířství je za nejvýznamnější z jeho díla považováno kubistické období.    

 

Kars Jiří / Georges (1880, Kralupy nad Vltavou – 1945, Ženeva)

Narodil se v rodině obchodníka s obilím a majitele parního mlýna. Studoval v Mnichově u Franze Stucka, kde byli jeho spolužáky mj. Jules Pascin a Paul Klee. Po studijní cestě do Španělska v letech 1906 a 1907 se usadil na Montmartru. Žil a působil převážně ve Francii a ve Španělsku. Vystavoval v Paříži a v řadě dalších evropských metropolí. Před 2. světovou válkou se vrátil do Čech, odkud však musel záhy prchat před nacismem. Podařilo se mu dostat nejprve do Francie, kde ještě uspořádal dvě své výstavy, poté do Švýcarska. Zde spáchal začátkem r. 1945 sebevraždu, pravděpodobně pod vlivem zpráv o osudu svých příbuzných během Holocaustu.

 

Katscher Adolf  (1881, Brno – po 17.5.1942, Lublin)

Fotograf, povoláním chemik. Byl činný ve Vídni, vystavoval mj. v Miláně na „Circolo Fotografico Milanese“. Byl zavražděn v koncentračním táboře. Další údaje neznámé.

 

Kirschnerová Marie Louisa (1852, Praha – 1931, Košátky) 

Malířka ovlivněná barbizonskou školou, návrhářka luxusního nábytku a interiérů, sklářská výtvarnice. Žačka Josefa Navrátila a rodiny Piepenhagenů v Praze, Ad. Liera v Mnichově, Julese Duprého a Alfreda Stevense v Paříži. Na přelomu století žila řadu let v Berlíně, kde byla členkou berlínského Sdružení umělkyň a příznivkyň umění (Verein für Künstlerinnen und Kunstfreundinnen). Po návratu do Prahy vstoupila do Amerického klubu dam. Od r. 1887 navrhovala jedinečný moderní design užitkového skla značky Loetz. 

 

Kohn Adolf (1868, Praha – 1953, Praha)

Pražský naivní malíř, původním povoláním varhaník. Pocházel z rodiny kantora Pinkasovy synagogy. Maloval obrázky ze zanikajícího pražského ghetta a různých pražských památek, které vynikají podivuhodně nostalgickou atmosférou. Byl mistrem zpuchřelých omítek, jeho postavy jsou však charakteristické zvláštní toporností a schematičností. Své obrázky nabízel po domech za nízké ceny. Před koncentračním táborem jej zachránil smíšený sňatek.  

 

Kopf Maxim  (1892, Vídeň – 1958, Twin Farms, Vermont, USA)

Malíř ovlivněný symbolismem, expresionismem i kubismem. Studoval u Franze Thieleho, Vlaha Bukovace a Karla Krattnera na Akademii v Praze, zač. 20. let pak i na Akademii v Drážďanech. Založil sdružení česko-německých malířů Die Pilger, později stál za vznikem spolků Junge Kunst a Prager Secession. Cestoval např. do Paříže, USA či na Tahiti. Vystavoval mj. na pařížském Salonu nezávislých a na Podzimním salonu. Před nacisty uprchl komplikovaným způsobem přes Francii do USA, kde zůstal až do smrti. 

 

Lederer Fritz / Bedřich (1878, Kynšperk nad Ohří – 1949, Cheb)

Studoval na Akademii ve Výmaru, dále pak v Paříži a v Berlíně, kde i působil. Bojoval na několika frontách 1. svět. války, své zkušenosti z té doby ztvárnil formou dřevořezů a litografií. R. 1938 musel uprchnout  z pohraničí do Prahy, kde ještě r. 1939 převedl do podoby rozměrného leptu gotickou deskovou Madonu ze Svatovítského pokladu. Během věznění v Terezíně, pracoval v restaurátorských dílnách. Jeho umění mu pomohlo přežít, podobně jako některým dalším terezínským výtvarníkům a na rozdíl od jiných, které naopak stálo život. Po válce se vrátil do Kynšperku. Podle svých kreseb z Terezína vydal soubor 23 leptů. Je posledním člověkem pohřbeným na kynšperském židovském hřbitově.   

 

Levin Julo (1901, Štětín – 1943, Osvětim)

Německo-židovský expresionista. Studoval na univerzitě v Essenu a na Královské umělecké škole v Mnichově u Johana Thorna Prikkera, poté na Akademii v Düsseldorfu u Heinricha Campendonka a Heinricha Nauena. Byl členem spolků Rheinischen Sezession a Junge Rheinland. Uspořádal řadu výstav v Düsseldorfu, Berlíně a Norimberku. Po nástupu nacismu nesměl malovat, ale mohl učit kreslení na židovských školách, kde shromažďoval práce svých žáků, aby mohly být zachovány pro budoucnost. Byl zavražděn v Osvětimi. 

 

Lowenstam Herman (1840, Düsseldorf –  ???)

Rytec, bratr Léopolda Lowenstama. Působil v Amsterdamu a v Paříži, řada jeho prací se nachází v Rijksmuseu. Vzdálený příbuzný Emmy Löwenstammové.  

 

Lowenstam Léopold (1842, Düsseldorf – 1898, Three Bridges, W. Sussex, Velká Británie)

V letech 1857 až 1864 studoval na Královské akademii v Amsterdamu. Během studia obdržel řadu medailí a čestných uznání za kresbu, malbu a rytecké umění.  R. 1871 založil ryteckou školu ve Stockholmu. Poté se usadil v Londýně, kde se stal velmi uznávaným umělcem a exkluzivním rytcem děl ve své době slavného malíře Lawrence Alma-Tademy. Zúčastnil se řady výstav, získal mnohá ocenění a jeho práce se nacházejí v předních evropských i amerických muzeích a galeriích vč. amsterdamského Rijksmusea či Victoria and Albert Musea a Národní portrétní galerie v Londýně. Vzdálený příbuzný Emmy Löwenstammové.

 

Löwenstammová Emma (1879, Náchod – 1941, Praha)

Malířka a grafička vycházející ze secese a symbolismu. Studovala ve Vídni, mj. u Davida Kohna (umění portrétu), Antona Hlavacka (krajinomalbu) a Ferdinanda Schmutzera (grafiku). Později soukromě vyučovala kreslení. Podle legendy patřil mezi její žáky mladý Adolf Hitler. Jméno si získala především jako portrétistka a grafička, vytvořila mnoho exlibris. Její kresby a grafiky zakupovaly významné sbírkové instituce, např. vídeňská Albertina, drážďanský Kabinet mědirytin a řada dalších. Vystavovala mj. s Rakouským svazem umělců nebo Spolkem Albrechta Dürera, byla členkou Spolku výtvarných umělkyň Rakouska, Spolku německých malířek v Čechách a dalších. Mezi válkami působila v Jablonci n. Nisou. Zemřela v Praze za ne zcela vyjasněných okolností, je možné, že spáchala sebevraždu, aby unikla transportu.

 

Meiselová Wilma (1885? – 1942?)

Roku 1910 vystavovala na 7. výstavě v Industrie- u. Gewerbemuseum v Moravské Ostravě. Snad působila i v Teplicích. Oběť Holocaustu, další údaje nezjištěny.

 

Meyer Ernst (1797, Altona – 1861, Řím)

Syn makléře narozený v Altoně u Hamburku. Po rozvodu rodičů žil s matkou v Dánsku. Studoval na Královské akademii a na “Modelskole” v Kodani. Neprosadil se jako malíř historických výjevů, proto přešel k žánrové malbě, ve které dosáhl značného úspěchu, mj. byl zvolen členem dánské akademie. Působil převážně v Římě. V pokročilejším věku cestoval ze zdravotních důvodů po evropských lázních. Protože mu zdravotní stav nedovolil malovat olejem, začal se věnovat akvarelu. Práce z této doby jsou někdy považovány za vrchol jeho tvorby. Je pohřbený v Římě, v židovské části hřbitova Campo Verano.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Müller Mořic  (1887, Liptovský Mikuláš – 1944, Osvětim)

Narodil se jako syn koželuha v Liptovském Mikuláši, ale rodina záhy přesídlila do Čech.   Kreslení se učil nejprve v soukromých kurzech, poté navštěvoval pražskou Akademii. V době pražské asanace maloval akvarely v Josefově a na Starém Městě. Stal se členem SVU Mánes. Později si otevřel kreslířskou školu a po 1. svět. válce uměleckou aukční síň. Po okupaci působil jako odhadce zabavených uměleckých děl ze židovského majetku. R. 1943 byl deportován do Terezína, kde kreslil portréty pacientů a zdravotníků na urologické stanici. Byl zavražděn v Osvětimi.

galerievcelnice.cz

Naše adresa

GALERIE VČELNICE. |  Nádražní 388
378 42 Nová Včelnice

Napište nebo zavolejte

 e-mail: michal.steindler@seznam.cz
Telefon:
606 537 276