Přeskočit na obsah
Galerie Karla Fleischmanna vystavuje ve stálé expozici díla zapomenutých nebo pozapomenutých česko-židovských výtvarníků obou zemských jazyků působících převážně v 1. polovině 20. stol. Klade si za cíl vrátit jejich jména do české kultury, jejíž nedílnou součástí byla až do začátku 2. světové války. 

Přehled vystavených
autorů

Adler Egon (1892, Karlovy Vary – 1963, USA) 

Studoval v Mnichově, v Berlíně a ve Výmaru. Patřil k nejvýraznějším expresionistickým malířům v Čechách. Měl blízko k Franzi Marcovi, Augustu Mackemu a Alexeji von Jawlenskému. Byl ve spojení i s Oskarem Kokoschkou. Rovněž se stýkal s kroužkem kolem Maxe Broda, Franze Werfela, Kurta Tucholského a Franze Kafky. Ovlivněný byl také kubismem a koncem života dospěl až k abstraktnímu expresionismu. Vystavoval v Praze, mj. r. 1920 v Rudolfinu, 1921 na 3. výstavě Tvrdošíjných či r. 1934 se skupinou Prager Sezession. V roce 1938 emigroval přes Švýcarsko a Španělsko do USA, kde strávil zbytek života. 

 

Aleš Mikoláš (1852, Mirotice – 1913, Vinohrady)

Jeden z nejznámějších malířů generace Národního divadla. Pro židovského statkáře Alexandra Brandejse zvaného „bramborový mecenáš“, který jej podporoval i v období největší nouze, vytvořil mj. několik exlibris. V Brandejsově suchdolském zámečku Aleš často nacházel útočiště a rád přijímal jeho hmotnou, finanční i morální podporu, stejně jako řada dalších českých umělců. 

 

Bachrach-Barée Emmanuel (1863, Bohumín – 1943, Mnichov)

Malíř samouk, impresionista, tvůrce impresionistických miniatur. Narodil se ve Vítkovicích (něm. Oderberg) jako syn mlynáře a obchodníka Philippa Israela Bachracha. Od r. 1885 žil v Mnichově, kde působil také jako novinový ilustrátor. V letech 1890–93, 1901-02 a 1907 vystavoval v mnichovském Glaspalastu, 1891 a 1893 na Mezinárodní umělecké výstavě v Berlíně a r. 1896 na výstavě Vídeňské secese. Byl členem skupiny Luitpold-Gruppe, která sdružovala umělce s umírněně moderním přístupem. Ještě v letech 1931 a 1932 obeslal umělecké výstavy v mnichovském Německém muzeu, od r. 1936 však nesměl z nařízení nacistických úřadů malovat a byl zakázán i prodej jeho obrazů. V listopadu 1944 byl Bachrachův syn Hellmut, rovněž malíř, uvězněn ve Stassfurtu, pobočném táboře KC Buchenwald. V dubnu 1945 přežil pochod smrti, který zachytil v sérii dokumentárních kreseb. Malířem byl i Bachrachův druhý syn Hans. 

Benesch Salomon (1867, Vlašim – 1942, Treblinka)

Český rodák, který působil ve Vídni. Pravděpodobně maloval především akvarely. Byl zavražděn nacisty r. 1942. Další životní osudy nezjištěny. 

Beran Bruno (1888, Brno – 1979, Palma de Mallorca)

Syn majitele přádelny Lazara (Aloise) Berana, impresionista, některými kritiky srovnávaný s Degasem a ve své době považovaný za jednoho z nejlepších německy hovořících brněnských malířů. Studoval ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole u Karla Otto Czechky a na vídeňské Akademii pod vedením Rudolfa Bachera. Pokračoval na Akademii v Mnichově a na pařížské Akademii de la Grande-Chaumiere. První samostatnou výstavu mu r. 1909 uspořádal Moravský umělecký spolek (Mährischer Kunstverein) v brněnském Domě U čtyř mamlasů. R. 1913 navštěvoval Moneta v Giverny. V meziválečném období žil v Brně, kde pod hlavičkou Mährischer Kunstverein samostatně vystavoval ještě v letech 1920, 1924 a 1930. Pravidelně pobýval v Mnichově, kde v letech 1916 a 1922 vystavoval v galerii Brackls Kunsthaus. R. 1926 bylo jeho dílo zastoupeno v ČS expozici na Benátském bienále. Od r. 1933 pobýval na Ibize, r. 1936 emigroval do Paříže. Před nacisty uprchl přes Španělsko do Kanady. R. 1952 získal občanství USA, kde žil od r. 1947. Závěr života prožil na Mallorce. Řada jeho obrazů se nachází v Museu de Mallorca.

 

Bergsteinová-Hüttnerová Irma (1880, Praha – po r. 1941, Lodž)

Malířka ovlivněná vídeňskou secesí. Působila ve Vídni i v Praze, před 2. svět. válkou žila na Vinohradech. Byla členkou Sekce umělkyň svazu Dürer (Künstlerinnen Sektion des Dürerbundes in Österreich). Se svým manželem, průkopníkem fotografie Jindřichem Bergsteinem, byla za okupace deportována do ghetta v Lodži, kde oba po r. 1941 zahynuli. O jejím životě a díle je známo jen málo. Několik grafických prací uchovává vídeňská Albertina, jeden olejový portrét ŽMP.

 

Beregi Sándor (1876 – 1943)

Malíř z Podkarpatské Rusi. Studoval židovské gymnázium v Mukačevu, budapešťskou Školu modelové malby a Svobodnou školu Simona Hollósyho v Mnichově. Žil a působil mj, v Košicích, Užhorodu, Miškolci a v Mnichově. Byl členem Spolku výtvarných umělců Zakarpatí. Podle Vojtěcha Erdélyiho vyzdobil malbami postav v životní velikosti některé místnosti schlessheimského zámku. Živil se především “salónní” a portrétní tvorbou, věnoval se rovněž sociální malbě, obrazům ze života ortodoxních židů, venkovanů atd. Po uvěznění v ghettu a následné deportaci se jeho stopa ztrácí, pravděpodobně zahynul v konc. táboře.

Böhm Gustav (1885, Jindřichův Hradec – 1974, Paříž, nebo Vídeň)

Syn účetního Julia Böhma, původem z Batelova, Impresionista. Studoval soukromě v Brně u Samuela Brunnera a v Mnichově u Waltera Thora, především však ve Vídni na Höhere Graphische Lehr- und Versuchsanstalt a později na pařížské Académie Julian. V Paříži také r. 1908 debutoval na Podzimním salonu, téhož roku pak i ve vídeňském Künstlerhausu. Dvakrát získal Rothschildovo stipendium na studijní cesty. Působil v Brně, ale cestoval po celé Evropě, žil rovněž v Palestině a Egyptě. Maloval hlavně městské scenérie a krajiny. V Brně vystavoval v rámci brněnského Moravského uměleckého spolku (Mährischer Kunstverein), který mu uspořádal celkem pět samostatných výstav v letech 1909 (malířova první samostatná výstava v Domě U čtyř mamlasů), 1919, 1920, 1923 a 1924. V r. 1940 se usadil ve francouzském městě Agen. Roku 1951 získal francouzské občanství. V Agenu úspěšně působil až do konce života. Jeho jméno dnes nese jedna z městských ulic.. 

 

Bondy Walter (1880, Praha – 1940, Toulon)

Syn průmyslníka a sběratele umění. Je považován za malíře Pařížské školy. Vyrůstal ve Vídni, studoval na berlínské Akademii, žil v Mnichově, Paříži a v Berlíně. Zabýval se rovněž obchodem s uměním. Kvůli vzrůstajícímu antisemitismu se v roce 1931 přestěhoval z Německa na jih Francie, kde vytvořil fotografické portréty mnoha německých a rakouských uprchlíků. Po nacistickém útoku na Francii ztratil možnost opatřit si inzulín a zemřel na cukrovku. Většina jeho životního díla byla ztracena.  

 

 

Burešová Charlotta (1904, Praha – 1983, Praha)

Studovala na pražské Akademii pod vedením F. Krattnera a na Uměleckoprůmyslové škole u J. Schussera. Během věznění v Terezíně, kde zůstala až do konce války, vedla dílny na opravy válečných konfiskátů a výrobu dekorativních předmětů pro SS. Mj. malovala kopie obrazů starých mistrů z drážďanské galerie, portréty členů Židovské rady starších a posledního velitele SS v Terezíně Karla Rahma. Pravděpodobně díky práci na tomto portrétu nebyla na podzim r. 1944 odeslána s téměř celou kulturní elitou ghetta likvidačními transporty do Osvětimi. Z Terezína pocházejí také její skici, žánrové výjevy a návrhy divadelních kostýmů. V poválečném období malovala převážně klasická zátiší a obrazy s motivy dětí. Věnovala se rovněž ilustrování učebnic.  

 

Celnikier Isaac (1923, Varšava – 2011, Ivry-sur-Seine)

Grafik a malíř, který přežil vyhlazení ghetta v Bialystoku a několik koncentračních táborů. Po válce se ocitl v sovětském internačním táboře v Šumperku, odkud uprchl a doputoval do Prahy, kde se stal žákem Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. R. 1953 se vrátil do Polska, ze země však r. 1957 emigroval kvůli antisemitským útokům oficiální komunistické propagandy a usadil se ve Francii. Ve své tvorbě vycházel především ze svých otřesných válečných zážitlků. 

 

Cohen Frederika Sophia „Fré“ (1903, Amsterdam – 1943, Hengelo)

Významná nizozemská grafická designérka ovlivněná art decem a hnutím De Stijl. Dcera brusiče diamantů, studovala na amsterdamské Quellinusschool. Navrhovala užitou grafiku, komerční i politické tiskoviny, knižní obálky, atd. Zabývala se i volným uměním, malovala a vytvářela dřevoryty a linoryty. Od r. 1941 se skrývala, ale pokračovala v práci. Po zatčení r. 1943 spáchala sebevraždu, aby unikla deportaci do koncentračního tábora. 

Cohen H.

Údaje neznámé. Je možné, že jde o nizozemského malíře stejného příjmení, který za II. svět. války pracoval v terezínském restaurátorském ateliéru, kde se prováděly opravy válečných konfiskátů.

 

Czech Eugenie (?, Kluž – ?, Francie)

Německy hovořící malířka původem ze Sedmihradska, rozená Heinischová. Studovala ve Vídni, kde se seznámila s malířem Oskarem Spielmannem, který se stal jejím druhým manželem. Společně vystavovali práce z Alžíru, kde nakonec strávili na 30 let.  

Ebenová-Luxová Valerie (životní data neznámá)

Členka Ženské sekce uměleckého spolku Dürer (Künstlerinnen- Sektion des Dürerbundes in Österreich) v Praze. R. 1902 vystavovala obraz „Perské zátiší“ na výstavě Spolku Mánes. Další údaje neznámé.

 

Ehrenhaft Ludvík (1872, Veselí n. Moravou – 1955, Veselí n. Moravou)

Syn majitele hostince. Kvůli ztrátě sluchu přerušil studium na gymnáziu a začal se věnovat výtvarné činnosti. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, poté v Mnichově u Heinricha Knirra. Patřil k okruhu umělců kolem Joži Uprky, kterým byl silně ovlivněn. Maloval impresionisticky s národopisným akcentem, především žánrové výjevy a krajiny. Byl členem českých i německých výtvarných sdružení. Válku přežil díky své “árijské” manželce, většina jeho židovských příbuzných však zahynula.

 

Epstein Clara (1886, Brno – 1955, Indianapolis)

Moravská rodačka, malířka a grafička. Od 13 let žila ve Vídni. Studovala vídeňskou Akademii, poté pařížskou Academii Julian. Získala výroční cenu města Vídně pro nadějné mladé malíře. Po 1. svět válce pokračovala ve studiích na Akademii v Berlíně u Hanse Meida. První samostatnou výstavu měla r. 1920 v Haagu. Pobývala a tvořila i v Japonsku, vystavovala v Tokiu a Ósace. R. 1938 emigrovala do USA, kde uspořádala řadu výstav, přednášela a pracovala jako komerční grafička.  

 

Féder Aizik / Adolphe (1886, Oděsa – 1943, Osvětim)

Významný malíř pařížské školy. Pocházel z ukrajinsko-židovské obchodnické rodiny. V Oděse navštěvoval nejprve židovský „cheder“, poté Uměleckou školu Mitrofana Grekova. Pro svou činnost v revoluční organizaci Bund musel uprchnout z Ruska. Po pobytu v Berlíně a Ženevě se r. 1908 usadil v Paříži, kde studoval na Académii Julian a soukromě v ateliéru Henri Matisse. Svou první samostatnou výstavu v Salonu nezávislých měl r. 1912. R. 1926 navštívil Palestinu. Po okupaci Francie se zapojil do odboje, byl zatčen a internován v táboře Drancy, odkud pochází významný soubor jeho kreseb. Poté byl deportován do Osvětimi a zavražděn.

 

Feigl Bedřich / Friedrich (1884, Praha – 1965, Londýn) 

Studoval v ateliéru Vlaho Bukovace a Franze Thieleho na pražské Akademii, odkud však byl (spolu s Bohumilem Kubištou) vyloučen. S Maxem Horbem, Kubištou, Fillou a dalšími založil skupinu Osma, první avantgardní výtvarné sdružení v českém malířství. Od r. 1910 žil v Berlíně, kde vystavoval mj. s Berlínskou secesí. V této době cestoval do Francie, Chorvatska, Egypta, Libye a Indie. R. 1927 vystavoval v Praze se skupinou Junge Kunst, r. 1929 spoluzaložil skupinu Prager Secession, se kterou pak pravidelně vystavoval. Zúčastnil se i výjimečné Výstavy židovských umělců 19. a 20. století uspořádané bratrem Hugem, kde bylo k vidění na 120 děl 48 židovských umělců z celé Evropy. Rok poté byl zastoupen na výstavě Expresionismus–Fauvismus–Primitivismus v pražské Galerii Evropa. R. 1933 se natrvalo vrátil do Prahy, r. 1932 navštívil Palestinu, r. 1934 vystavoval v New Yorku. Po velmi dramatickém útěku před nacisty r. 1939 zakotvil v Anglii, kde prožil zbytek plodný zbytek života.  

 

Feikl Stanislav (1883, Dolní Sytová – 1933, Praha)

Narodil se v chalupnické rodině v  Podkrkonoší. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii u Vratislava Nechleby. Byl silně ovlivněn impresionismem Antonína Slavíčka. Vystavoval na Výročních výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfinu, s Jednotou umělců výtvarných (mj. i v Londýně, Bergenu a Oslo) a také v Rubešově galerii. Malířem byl i jeho bratr František.

 

Fényes Adolf (1867, Kecskemét – 1945, Budapešť)  

Vlastním jménem Adolf Fischmann. Syn a také vnuk rabína. Studoval na uměleckých školách v Budapešti a ve Výmaru, poté u Williama-Adolphe Bouguereaua na Académii Julian v Paříži. Spoluzaložil uměleckou kolonii v Szolnoku. Zprvu maloval v duchu kritického realismu, později se věnoval krajinomalbě. Na jeho tvorbu měl vliv i romantismus a nevyhýbal se ani biblické tématice. Za 2. svět. války zprvu obdržel výjimku od vlády admirála Horthyho, aby mohl pokračovat v malování, ale po uchvácení moci stranou Šípových křížů musel odejít do ghetta. Válku sice přežil, ale zemřel 2 měsíce po jejím konci z ne zcela jasných příčin, možná na následky vyčerpání a podvýživy.  

 

Fingesten Michel (1884, Bučkovice – 1943, Cosenza) 

Původním jménem Michl Finkelstein. Studoval na vídeňské Akademii, odkud však odešel, aby procestoval velkou část světa. Od roku 1913 žil v Berlíně, kde se stal členem skupiny Neue Sezession. Těžiště jeho tvorby spočívalo v grafice, ale tvořil i akvarely, kvaše a oleje. Jeho originální styl byl silně ovlivněn expresionismem a kubismem. Specializoval se na tvorbu exlibris, kterou pozdvihl na zcela novou, dříve nevídanou úroveň. Po nástupu nacistů emigroval do Milána. Za války byl internován v táborech pro Židy, kde pokračoval v umělecké činnosti. Krátce po osvobození zemřel na následky úrazu.

 

Fischer Artur (1886, Lomnice nad Popelkou – 1943, Osvětim)

Syn obchodníka. Studoval u Richarda Müllera na Akademii v Drážďanech, kde byl jeho spolužákem František Gellner. Ve studiích pokračoval ve Vídni pod vedením významného rakouského malíře Albina Eggera-Lienze. Po I. svět. válce navštěvoval pražskou Akademii.     Žil a tvořil v Jičíně, hlavním tématem jeho obrazů byly krajiny v bližším i vzdálenějším okolí. Od r. 1928 vedl rodinnou tkalcovnu, kde navrhoval a vyráběl ručně vázané koberce, záclony a dekorační látky s velmi moderními vzory. R. 1943 byl s celou rodinou zavražděn v Osvětimi.

 

Fleischerová Hedvika / Hede (1890 – ???)

Malířka, grafička a textilní výtvarnice, žena pražského funkcionalistického architekta Bertholda Schwarze. 15. 3. 1939 emigrovala s manželem do Indie, kde se její stopa ztrácí.

 

Fleischmann Karel (1897, Klatovy – 1944, Osvětim)

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Poté byl zaměstnán na dermatologické klinice. Při práci navštěvoval kreslířské a malířské kurzy u Franze Thieleho na pražské Akademii. R. 1925 si otevřel soukromou lékařskou praxi v Českých Budějovicích, kde se aktivně zúčastnil kulturního života. Vstoupil do Sdružení jihočeských výtvarníků a r. 1931 spoluzakládal avantgardní umělecké sdružení Linie. Vycházel z expresionismu a postupně dospěl k neobyčejně originálnímu výtvarnému výrazu. Jeho hlavním médiem se stal linoryt. Publikoval rovněž literární práce. Absolutní vrchol jeho tvorby přišel paradoxně po deportaci do Terezína. Jeho práce z doby věznění v ghettu patří k nejoriginálnějším a nejpůsobivějším vůbec. Byl zavražděný v Osvětimi r. 1944.

 

Fleischmann Pavel (1898, Plzeň – 1978, Stockholm)

Studoval v ateliéru dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, poté na akademii v Mnichově a nakonec na pražské Akademii v grafické speciálce Augusta Brömseho. Maloval krajiny, portréty, žánrové výjevy. Řadu především židovských motivů našel na Podkarpatské Rusi. Neobyčejně zajímavé jsou jeho pastely ze 30. let. Sňatek se švédskou malířkou Idou Nyströmovou mu umožnil emigraci. V r. 1944 se ve Švédsku zúčastnil výstavy pod záštitou prince Eugena, bratra krále Gustava V. V 60. letech zpracovával biblické motivy. Na 90 jeho československých příbuzných zahynulo v koncentračních táborech.  

 

Frank Viktor (1886, Krásno nad Bečvou – po r. 1942, neznámo kde)

Syn učitele. Studoval v malířské třídě na Německé vysoké škole technické v Praze pod vedením J. E. Lauffera a Aloise Riebera, soukromě pak u Augustina Mervarta. Působil v Ostravě. Vystavoval mj. s Vídeňskou secesí, ostravským Kunstringem, brněnským Moravským uměleckým spolkem (Mährischer Kunstverein) a také v brněnském Domě umění pod hlavičkou “Scholle”. Za 2. svět. války byl zařazen do jednoho z prvních transportů na východ, kde zahynul. Jeho dílo je zastoupeno mj. v NGP a v GAVU Ostrava.  

 

Friedlaender Johnny (1912, Pless / Pszczyna, Pruské Slezsko – 1992, Paříž)

Významná osobnost abstraktního expresionismu v oblasti grafiky, zejména barevného leptu. Studoval na Akademii ve Vratislavi pod vedením Otto Muellera, někdejšího člena skupiny Die Brücke. Po nástupu nacismu byl vězněn v koncentračním táboře, poté uprchl do Československa. První samostatnou výstavu svých leptů uspořádal v Ostravě. Od r. 1937 pobýval ve Francii, kde jej zastihla okupace. Přežil další věznění v několika koncentračních táborech, jen se štěstím unikl deportaci do tábora v Drancy, odkud odjížděly transporty do Osvětimi. Od 40. let vystavoval po celém světě. Byl blízkým přítelem jedné z klíčových postav evropského malířství, Nicolase de Staëla.  

 

Fritta Bedřich (1906, Višňová / Weigsdorf – 1944, Osvětim) 

Původním jménem Fritz Taussig. Jeden z nejvýraznějších a nejoriginálnějších terezínských výtvarníků. Po studiích pracoval jako technický kreslič a propagační grafik v Praze, rovněž se pokoušel uplatnit jako novinový kreslíř v Paříži. Navrhoval knižní obálky, kreslil pražské veduty a především karikatury do protifašistického týdeníku Simplicus / Simpl (exilová verze slavného Simplicissima). Po okupaci byl internován v Terezíně, kde pracoval na technických výkresech pro správu tábora. Po večerech však jedinečným stylem vycházejícím z díla Alfreda Kubina a Georga Grosze tajně zachycoval tísnivou atmosféru ghetta. R. 1944 byl proto deportován do Osvětimi, kde zahynul..

galerievcelnice.cz

Naše adresa

GALERIE VČELNICE. |  Nádražní 388
378 42 Nová Včelnice

Napište nebo zavolejte

 e-mail: michal.steindler@seznam.cz
Telefon:
606 537 276